Brněnské adresáře a „Häuserschematismy“
Pokud byste navštívili Brno před takovými 300 lety a potřebovali najít nějaký dům, stáli byste před úkolem složitějším než nyní. Ptáte se proč? Inu proto, že domy tehdy ještě nebyly očíslovány, k tomu došlo až později - roku 1770.
Značení ulic a domů v Brně v minulosti
Dům U tří kohoutů
Nalézt nějakou ulici či náměstí byste zvládli relativně snadno - brněnské ulice měly svá jména již od středověku. Jak však najít konkrétní objekt? To už by bylo těžší - nejspíše podle domovního znamení vyvedeného jako plastika či obraz na fasádě (např. dům U tří kohoutů), nebo podle jeho majitele - současného či minulého (např. Schwanzův palác).
Zatímco u malých obcí se označení domů podle jména jejich (často právě bývalého nebo dokonce prvního) majitele v neoficiálním styku používá hojně dodnes, ve velkých městech začínalo být již v půli 18. století takovéto označování neúnosné. Potřeba jednoznačné identifikace každého objektu vyústila 6. února 1770 v nařízení císařovny Marie Terezie přikazující označovat stavby (vyjma kostelů, kaplí a neobydlených věží) čísly. Těmto číslům se říkalo konskripční, tedy popisná. Popisná proto, že když se číslování poprvé provádělo, psala se tato čísla křídou na vrata či fasády domů.
A tak se 19. července 1770 začalo s číslováním domů postupnou řadou počínající od Brněnské brány (dnešní Šilingrovo nám.). Roku 1775 byl podle tohoto nového číslování pořízen první seznam domů. Tenkrát jich v Brně napočítali 537.
Tištěné adresáře
Zanedlouho - roku 1779 - vyšel také první tištěný brněnský adresář s poněkud dlouhým názvem Verzeichniss der in der königlichen Stadt Brünn befindlichen Gässen, numerierten Häuser, Inhaber und ihrer Schilde. Adresáře se brzy ukázaly jako velmi užitečná pomůcka k orientaci a ke snadnému zjištění vlastnických vztahů ve městě, a tak na sebe další vydání nenechala dlouho čekat. Roku 1785 byla do adresáře, jehož autorem byl Josef Primitiv Lemmer, poprvé zahrnuta také předměstí, tzn. v podstatě celé území dnešní městské části Brno-střed a Komárova. Stejný autor připravil další adresář roku 1794.
Ukázky titulních listů brněnských adresářů: ročníky 1806, 1853 a 1896
Dne 9. dubna 1806 došlo v Brně k novému očíslování domů. Tentokrát se (těžko říci proč) začalo z opačného konce města - od Běhounské brány, a tak dům č. p. 1 u Brněnské brány dostal nové číslo 251 a novým objektem nesoucím (dodnes) č. p. 1 se stal Dikasteriální palác (někdejší augustiniánský klášter, dnes sídlo Moravské galerie). Přečíslování si vynutilo téhož roku vydání nového adresáře, který uváděl stará i nová popisná čísla. Vyšel v nakladatelství J. G. Gastl a jeho autorem byl Anton Kromer.
Trvalo 12 roků, než (r. 1818) vyšel (opět u nakl. J. G. Gastl) další. Následovaly ročníky 1827, 1833, 1849. Do poloviny 19. století tak vyšlo pouze 8 adresářů. Další následovaly v letech 1853, 1856, 1862 a 1867. Roku 1874 začal vycházet v nakladatelství C. Winkler adresář pod názvem Neues Adressbuch von Brünn - Specieller Wohnungs-Anzeiger nebst Handels- und Gewerbe-Adressbuch der Landeshaupstadt von Mähren, který (pod měnícím se názvem) vycházel až do roku 1934. Roku 1895 byly do adresáře zahrnuty předměstské obce Královo Pole, Husovice a Komárov, roku 1898 dále Žabovřesky, Juliánov a Černovice, roku 1900 přibyly Židenice, Horní Heršpice a Kamenný mlýn. Roku 1904 vydávání přebírá nakl. F. Irrgang a roku 1911 se rozšiřuje obsah adresářů ještě o Nový Lískovec. Vydání z první republiky pak zpracovávají území celého Velkého Brna. Za protektorátu vyšel adresář roku 1942 v nakladatelství Oskar Kuhn & Co. Bezmála 170 let trvající historii vydávání brněnských adresářů ukončil roku 1948 adresář z nakladatelství Polygrafie Brno, obsahující seznam všech brněnských občanů nad 18 let (vyjma těch, kteří neodevzdali dotazníkový lístek, a manželek v domácosti). Jěště bych zmínil, že kromě adresářů všeobecných, kterým je věnován tento web, vycházely také specializované adresáře obchodní a živnostenské.
Ukázky titulních listů brněnských adresářů: ročníky 1914, 1934 a 1942
Jak jste se mohli dočíst v předchozím odstavci, obsah adresářů postupně narůstal. Měnila se však i jejich forma. První adresáře měly formu „Häuserschematismu“, tj. seznamu majitelů domů (seřazeného podle popisných čísel nebo ulic). Později se objevil také rejstřík, v němž šli lidé vyhledávat podle jména. Některé adresáře dokonce „Häuserschematismus“ neobsahovaly vůbec, a vyhledávat v nich šlo pouze podle rejstříku jmen lidí. Do tohoto rejstříku však často byli zahrnuti i další obyvatelé města - nejen majitelé domů. Zajímavostí je, že u každého člověka je zde většinou uvedeno také jeho povolání.
Zatímco první adresáře měly pouze desítky stran, poslední (z r. 1948) byl již přibližně tisícistránkový. Počet stran adresáře navyšovalo (kromě přirozeného růstu města a počtu jeho obyvatel) také množství reklam a doplňkových informací (např. seznamy řemeslníků a dalších živností, jízdní řády, ceníky pošty atd.).
Značení ulic a domů v Brně v současnosti
Na základě císařského patentu z 23. března 1857 došlo s desetiletým zpožděním 24. května 1867 k zavedení nového číslování, tentokrát pro každou ulici zvlášť. Řídilo se následujícími zásadami, které (de facto) platí dodnes.
1) každá ulice má své jméno a své vlastní číslování domů,
2) jméno ulice se nesmí na území Brna opakovat,
3) střed města tvoří Velké náměstí (nám. Svobody),
4) číslování každé ulice začíná na konci bližším onomu náměstí,
5) rohové domy nesou čísla obou ulic, do nichž zasahují
V Brně jsou v současnosti popisná čísla na domech uváděna bílým písmem na černém pozadí, orientační čísla pak červeně na bílém pozadí. Občas se setkáme i s čísly modrými, platný dokument z r. 2001, jenž v Brně tuto problematiku s pozoruhodnou důkladností upravuje, však nařizuje pouze čísla červená. Tabulka s popisným číslem je doplněna názvem katastrálního území, tabulka s orientačním číslem názvem ulice. Tento velmi praktický systém (mimochodem jeden z nejdokonalejších v ČR) byl však v podobě, jak jej známe dnes, zaveden relativně nedávno - roku 1982, kdy Odbor vnitřních věcí tehdejšího Národního výboru města Brna zadal výrobu cca 35 tisíc tabulek pro všechny brněnské domy podniku OPP v Senici Kodreta Myjava.
- Domovní tabulky ve správném barevném provedení a správně umístěné (č. p. nad č. o.)
- Modré tabulky s č. o. jsou pozůstatkem snahy z 50. let takto označovat významné komunikace
- Oválné provedení tabulky s textem verzálkami - typ obvyklý v Brně za 1. republiky
- Historické ozdobné provedení popisného čísla na Kleinově paláci
- Nároží by měla být opatřena uličními štíty (tabulemi) - toto je jeden z (ne)mnoha příkladů z centra města
- Provedení uličního štítu z 50. let obsahovalo označení městského obvodu římskou číslovkou